Jak tanečnice tanga

Tanecnice-tanga-velka,-Nordic-walkingPro zpestření života s “ho(ů)lkama”, Vám přinášíme druhou originální povídku pro nadšence Nordic Walking

„Tančili tango. Ti mistři, kteří vedli hodinu, byli mistři z mojich tanečních. Jim bylo snad osumdesát, si představ. A tančili s těma hůlkama! Tak ladné kroky jsem v životě neviděla, Moniko. Jako mlaďoši. Tohle udělala.“ Rozpažila ruce, představila si, že v nich drží hůlky, opřela se o ně, mírně se zaklonila a nohu vyšvihla nahoru a položila na stůl. Byly to pomalé pohyby, kvůli její silnější postavě. „Tohle udělala úplně v samotným závěru. Klekl si před ní a ona mu tu nohu položila na rameno.“

Monika ji sledovala. Kdyby teď přišel nějaký kolega, mohl by nastavit svoje rameno. Ireně by to přála, stejně její chlap trávil celé dny v dílně.

„A ještě si z toho snu pamatuju, jak z beden hrálo elektrotango, víš, ta hudba, co jsem dostala od dcery. Pouštěli to na gramofonu. Taneční mistr se furt usmíval, sledujte oči, ne hole, ty půjdou s vámi, říkal takovým hlubokým hlasem. A oba chodili mezi páry, kteří byli stejný ročník jako já, a opravovali jim kroky a držení těla a stále říkali ‚břinkání holí nevadí‘.“

„Ty jsi taky tančila?“

„No právě, že ne. Jsem se dívala, seděla na lavičce, nechtěla je rušit. Všecko to bylo venku, v parku, v noci, příjemně foukalo, do toho měsíc. A oni tam tančili na malém rozloženém parketu… Ještě teď mi z toho běží mráz po zádech… Ráno jsem to vzala přes park, se mrknout…“

Monika se rozesmála a rychle se kousla do rtů. „Opravdu?“

„No jo,“ Irena přikývla. „Hele, já na sny stejně moc nedám. Ale tyhle berle mi nejdou do hlavy,“ a šáhla vedle monitoru pro hůlky, které byly opřené o stěnu. „Chápeš to? Tak my je dostaneme od firmy, protože si stěžujeme, jak nás bolí od počítačů záda, potom nad nima frfleme, jak je to hloupý dárek, a ony se mi vkradou do snu. O těch fitbalónech a odpružených křeslech, víš, co jsme kdysi dostaly a hned daly děckám, se mi vůbec nezdálo.“ Obouruč se opírala o jednu hůlku a zkoušela její pružnost. „Prý abysme se s nima procházeli tu v budově.“

Bylo dvanáct hodin, lidé z firmy obědvali dole v jídelně. Ozvalo se energické tango. Způsobem, jakým Irena vtančila do jídelny, krokem, kterým se pohybovala, a pohledem, kterým pozorovala muže, dokazovala, proč je zralá žena nejžádanější tanguera v Argentině. Najednou se tempo ztišilo, i Irena v pohybech, až se téměř zastavila. V dlaních jí na poutkách visely hůlky, houpaly se a ona se rozhlédla po přítomných mužích.

Daniel Rušar

 Ps. Pokud se chcete zapojit do psaní o Nordic či podělit o své zážitky s tímto pohybem napište nám. Díky za to, příběhy, co mají sdělení, rádi uveřejníme pro vzájemné obohacení 🙂