JAK Z JINÉ PLANETY

Bubi v behuNordic walking (NW) je pro našince samo o sobě takové hranaté slovo. Vždy, když mluvím s někým o „hůlkaření“, radši užívám pojem Severská chůze. A stejné je nahlížení veřejnosti na nás, na vyznavače této pohybové aktivity. Miroslav Mira kdesi zmínil, že si v začátcích svého chození připadal jako Marťan. Já k tomu doplním, že si tak u nás připadám stále. Pořád je ten pohled kolemjdoucích dost vyhraněný. Asi úkaz, pokud někdo jde s hůlkami bez lyží a neprochází se jen, nýbrž slušně frčí. Povětšinou jsme zaškatulkováni jako nemocní nebo blázni. 3 roky už chodím s hůlkami do práce a z práce a ještě si okolí nezvyklo. Slyším i uštěpačné a posměšné poznámky. Patrně ze závisti, že nemají dost odvahy také se odpíchnout. Ve městě, kde bydlím nechodí Severskou chůzi nikdo. Pokud někoho vidím s holema, tak jen seniory a jen s trekingovými oporovými „tyčkami“. A přitom Severská chůze velmi sluší i mladým slečnám nebo maminkám, stejně jako mladé paní po 40. Doslova, jak rád používám, je to sexy pohyb. V čem je rozdíl obléci se do sportovního a jít na kolo, brusle nebo běhat s „našima“ holema?

 

IMGP6991Například tento rok s přáteli turisty mám na účtu celkem 385 km po vlastech českých. Vše s holemi na Severskou chůzi. Velmi náročná převýšení a dlouhé pochody. Jen díky Severské chůzi a správné technice mne moje operovaná ploténka ani jednou nebolela během nebo po akci. Dost pádný argument. Sice to není pro mne, jako pro instruktora čekatele, dobrá vizitka, ale dosud jsem nepřesvědčil kamaráda na našich každoměsíčních turistických výšlapech o výhodách Severské chůze, a tak je možné spatřit dvojici hůlkařů, kdy jeden se od holí odráží a druhý o ně opírá. Takřka vzorová ukázka rozdílů. Smutné je, že se kolega s oporovými holemi snaží o stejné tempo jako já, což může mít v budoucnu zdravotní dopad. V tomto případě tedy příklady netáhnou, ale budu se snažit, abych příkladem inspiroval víc lidí v mém okolí. To znamená závazek pro 2016!

Bylo to v létě tohoto roku v Jizerských horách. Noc propršela, ale to ráno… Nebe vymetené a sluníčko se třpytilo v kapkách na trávě a stromech. Stoupali jsme do kopců. Člověk se otočí a musí zastavit. Taková krása pod sebou v údolí. Neskutečné souznění s přírodou. A to je Severská chůze. To je důvod, proč mě baví.

Závěrem bych chtěl citovat Bohumila Hrabala: „Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím.“ S hůlkami to jde ale líp. Věřte mi! Najděte si nejbližší Nordic Walking point, oslovte „svého“ instruktora a choďte pravidelně s námi. Choďte v zimě i v plískanici, ráno nebo večer s čelovkou. Udělejte si “zdravou závislost”.

S blížícím se závěrem roku mi dovolte, abych popřál krásné Vánoce a vše nejlepší v novém roce celému týmu Nordic sports, všem instruktorům a vůbec každému, kdo za námi přišel a s námi chodil.

HAUSKAA JOULUA!

Jiří Čepička (Bubi)