3. díl rozhovoru Martiny Holcové a Miroslava Miry z cesty do Finska.

A jak to ve Finsku tedy celé začalo? Nebyl to další marketingový tah, jak něco někomu prodat?

Tak to určitě nebylo. Slavný Fin jménem Laury „Tahko“ Pihkala, který byl mimo jiné i novinářem a ve Finsku má velkou zásluhu na rozvoji a zviditelnění sportu, měl tehdy výročí 100 let.

Bylo to 5. ledna roku 1988. U olympijského stadionu uprostřed Helsinek v dosahu centrálního parku mu nechali udělat sochu a v den jeho výročí organizace Suomen Latu („Finská stezka“) nachystala pro zvané trasu na běžky, která procházela Helsinkami a která k soše měla dojít, bylo to necelých 5 km.

Ale ouha, docela nečekaně v Helsinkách toho dne nebyl sníh. To je téměř proti rozumu, že ve Finsku nebyl tou dobou sníh! Tuomo Jantunen (hlavní organizátor akce a ředitel organizace Suomen Latu) to nechtěl vzdát. Bylo mnoho pozvaných lidí (z různých sfér) a když mu volali, jestli akce bude, říkal: „Přijďte, určitě akci uskutečníme, i když není sníh.“ Dorazil s 50 páry běžeckých holí, které v organizaci měli. Měl smysl pro humor, nadhled, který se potom nesl s Nordic Walking dále.

Tedy Finové šli, s holemi, ale bez lyží. Z této události vznikla fotografie u olympijského stadionu, která se díky médiím roznesla do světa. Novináři nazvali chůzi s holemi bez lyží „bláznivá chůze“. Ale to byl jenom začátek vzniku této pohybové aktivity, kterou dělá dnes více než 20 milionů lidí po celém světě od Japonska, přes Austrálii, Českou republiku, Afriku až po jižní Ameriku.

TUOMO

My jsme měli příležitost přesně tuto trasu projít a potom jsme se také potkali právě s Tuomem Jantunenem, který těch 50 párů holí a humor přinesl. Setkali jsme se v proslulém helsinském parku Paloheina s desítkami kilometrů různých tras. Právě tam Nordic Walking odstartoval ve své podobě kondiční chůze a byly tam první vedené vycházky. „Nachodil jsem tady stovky kilometrů, ale dnes půjdeme nějakou cestou, ještě nevím jakou, vždycky jdu jinou cestou než jsem šel naposledy.“ říkal tento přátelský 66 letý chlapík. Pro mě to byl symbolický zážitek. Tuomo měl batoh, termosku a kalíšky, domácí sirup a nakrájená jablka, šli jsme vycházkovým svižným krokem a během toho jsme probrali mnoho a také zjistili, že máme společný rituál s jablky, aniž bychom to do té doby jeden o druhém tušili (já stejně jako Tuomo lidem na kurzech nabízíme jablka). To nás rozesmálo. Potom nás vzal na nejvyšší místo v parku (200 m.n.m.) a ukázal nám svých 5 oblíbených cviků. My jsme ho na oplátku naučili jeden náš a vesele zahalekali na celé Helsinky. Vzkaz od něj lidem, kteří u nás v ČR chodí , je následující:

„Walk everyday, everywhere and come to walk to Finland. Choďte všude a pořád. A přijďte chodit i k nám do Finska.“