Moje první víkendovka

Zdenka Netopilova, luhacovice nordic walking wellnessNěkolik postřehů “nováčka” z wellness víkendovky s Nordic Walking v Luhačovicích

Nutně jsem potřebovala aktivně změnit běžný život aspoň na chvilinku, a tu jsem narazila na Luhačovickou víkendovku. Snad vzhledem k počasí jsme byli jen komorní sestava. Stala se z nás malá víkendová walkingová rodina, nad kterou rozprostřel svá křídla Nordic Sports. Každý den starali se o nás Mira s Davidem.

První krátké seznámení účastníků víkendovky proběhlo netradičně při “Pozlovickém kolečku” – vyvětrání se s holemi před večeří. Na vrcholu přehradní hráze informace o sobě podali jsme nejen instruktorům snáze. Pak jsme dokončili okruh kolem tiché hladiny přehradní nádrže za občasného uklouznutí na námraze. Při svitu měsíce občas smáli jsme se velice.

Po večeři proběhlo oficiální zahájení víkendu a diskuse vedená Mirou na téma „wellness a relaxace aktivní i pasívní“. Následovala Davidova přednáška „O vývoji držení těla člověka během staletí i v průběhu jednotlivých etap našeho života“ a způsobech osvobození od zavedených pravidel v závislosti na věku.

IMGP6929Sobotní ráno nás přivítalo sluncem a nízkým oparem nad vodou. Rozcvička venku s holemi před snídaní byla dobrovolná, přesto jsme tu byli všichni. Na břehu přehrady zkoušeli jsme cvičení nejen s holemi. Z vodní hladiny naše počínání hlasitě komentovalo hejno kachen. Osamělá volavka v údivu raději postávala na obou nohách. Po vydatné snídani následovala společná celodenní vycházka bez rozlišení výkonnosti a dosavadní praxe s NW holemi. Cesta mi přinesla množství příjemných zážitků, které vyrovnaly mou “krizovku”. Příjemný zážitek – jak říká Mira vitamín “L” – cvičení, které je součástí cvičení “Lesní mysli”. Opřete se o strom, zavřete oči a …nechte myšlenky plynout, slyšíte zpěv ptáků, šustění spadaného listí. Klid, pohoda.

IMGP6939 teoretická příprava na NW z literatury: “Nordic Walking je možné provozovat téměř kdekoliv. Zkrátka chodíme všude, kde je to možné, dostupné a bezpečné…..Choďte v lese, na lesních a polních cestách…..” Celá naše cesta byla místy velmi blátivá a ovlivňovala techniku chůze tak, že i instruktoři byli se svou ladností občas v háji. V některých místech byly rozdíly mezi námi úplně vymazány. Po klidné konzumaci vitamínu “L” přišel menší zádrhel. Vycházka pokračovala. Nebylo to z bláta do louže, ale z lesa do “strže”. (I biker Kulhavý by kolo zahodil a raději po svých odešel.) Nejsem adrenalinový typ. Daniela mi sice v mailu psala, že se mám na co těšit, že je program zcela dobrovolný a bude stát za to. Dobrovolně se rozhodněte, že zůstanete v pustém lese, když děd Mrazík není nikde nablízku. (Ten den ještě nebylo nasněženo.)

Po adrenalinovém zdolání “strže” jsem ani nevnímala velké stádo lesní zvěře na obzoru. Využila jsem informací z večerní přednášky a řídila se řečí rozklepaného těla. Vyhlásila jsem vypnutí příjmu instrukcí k mé NW technice z důvodu vybití tělní baterky.

IMGP6942Na dalším úseku cesty nás přiběhla pozdravit tříčlenná psí smečka. Uvítacím štěkotem přivolala i svou paničku Petru. Ta nám dělala průvodkyni přes několik pastvin, místy skoro bažin, až nás nasměrovala k obci Dolní Lhota. Před vstupem do obce jsme se snažili očistit obuv od bláta, aby si lidé v obci po našem přechodu přes cestu nemysleli, že probíhá opožděná řepná kampaň. Někteří zkoušeli nový způsob čištění obuvi pomocí různě hrubého štěrkopísku. S výsledkem ale nebyli spokojeni. Následoval “oběd na cestě” podle Davidovi teorie v praxi. Skupina se postaví na zpevněnou komunikaci s minimálním silničním provozem. Utvoří kruh. Každý sáhne do své ledvinky či batůžku. Co vyloví (tyčinku, ovoce, kus sýra ) to sní, případně nabídne kousek tomu, kdo už nic nevylovil. Zapijeme vodou nebo čajem. Zavzpomínáme na veselé historky z pochodování s NW holemi a vydáme se na další cestu.

IMGP6960Další cesta probíhala celkem v pohodě, dokud se nezačaly ozývat hlasy proti výsledku Davidovi obědové teorie v praxi. Po přiblížení se k Pozlovické přehradě došlo k rozdělení skupiny. Část si šla s Davidem najít něco k snědku a my s Mirou dali další “pětku” (5 km). Zamířili jsme k luhačovickým minerálním pramenům. Cestou lesem jsem opět výrazněji ožila a role průvodce městem jsem se chopila.Ochutnali jsme místní prameny, viděli výstavu ptačích budek v přírodě (i se současnými ptačími návštěvníky), lázeňské objekty s vánoční výzdobou i fontánu vyzdobenou modrým neonem. Při posezení v malé cukrárně dali jsme si čajíček, kafíčko, palačinku či dortíček. Cestou ven z města vedla nás osvícená Jurkovičova cesta. Před večeří čekala nás sauna, bazén, vířivka.

Instruktoři nechtěli nám prozradit, o čem večerní přednáška má být. Překvapení bylo veliké. O bosové technice rozvykládal se David velice. Svoje nohy ukázal nám rád. V polovině nastal zvrat – i my museli se botů vzdát. Že prý spíme v hotelu, a tak musí po blátivém pochodu čistoty nohou provést kontrolu.

Ráno nás uvítalo menší sněhovou přikrývkou. Na nedělní vycházku nás šla jen část. Začátek cesty nám ztížila námraza neposypané cesty, kde NW hole nemohly se oporou stát. Když jsme se dostali na polní cestu, viděli jsme krásnou zasněženou krajinu všemi směry. V lese místy zasněžené smrčky ze všech stran. Neodolala jsem pokušení, a když za zatáčkou zmizela mi výprava, jedním smrčkem jsem si jako Anděl na horách zatřásla. Před námi další posněžená louka, na okraji keře s červenými šípky, pocukrovaný les i kopce v dáli. Ptala jsem se instruktorů (na základě včerejší bosovací přednášky), zda si chůzi ve sněhu už dají. To bylo včera řečí o chůzi po sněhu, teď prý jim chybí ručník k úspěchu. Začali mít plno vytáček, že jim chybí ručníček. My měli v pokynech k víkendovce napsáno : “vemte si s sebou malý (skladný) ručník na utírání nohou”. Jako správný nováček jsem se držela doporučení a vzala si s sebou malý, skladný, rychleschnoucí ručníček. IMGP6988Rozhodla jsem se ho obětovat. Tím jsem získala několik minut na vydýchání před výstupem na další kopec a k tomu malou kulturní vložku “Bosí instruktoři na sněhu aneb teorie v praxi”.V dalším průběhu cesty se kochám krásným zimním lesem a tu slyším za sebou Davidův hlas, jak volá dopředu: “Miro, máme výsledky, nebyl to zbytečný čas, Zdenka už začala používat u holí jedno poutko!” (Teď nevím, komu chtěl udělat radost.)

I když jsem byla na akci nováček, necítila jsem se jako chudáček. Krásně jsem dokázala vypnout na celý víkend. Bezprostřední smích nám rozhýbával bránice. Bez Nordic walking holí bych fyzicky bezproblémově nezvládla naordinovanou dávku km v členitém terénu v tak krátké době. Všechny hole, ruce, nohy zůstaly vcelku, takže někdy zase na víkendovku. Co napsat závěrem? Je to prosté: “HOŠI DĚKUJEM!”

Napsala účastnice Zdena

 PS. Fotografie z víkendovky najdete v fotogalerii.