Z několika otázek Jany Strieglerové, farmaceutky a lektorky přednášek a kurzů o homeopatii a zdravé výživě z Ivančic u Brna pro časopis Svět homeopatie, se při psaní odpovědí vyklubala osobně-historická reflexe vztahu k nordic walking. Tak se s vámi o ni dělím. Třeba to bude k užitku. Pěkné čtení.

Jaká byla tvoje cesta k Nordic walking?

Nečekaná. Zkusím stručně, s klíčovými okamžiky.

V roce 2003 jsem byl na studiích ve Finsku (výměnný program Erasmus, Jyväskylä), kde jsem díky univerzitě mohl ochutnávat všelijaké severské aktivity, sporty a žil studentským, zvědavým způsobem života. Hledání a objevování bylo součástí každého dne neb vše bylo nové, jiné než u nás…severské klima, vliv světla a tak… A tak se přirozeně děly věci, které nečekáte.

A jednou z nich bylo uvědomění o „hůlkařích“, lidech, které jsem každodenně potkával při cestě na univerzitu. Kdykoliv a kamkoliv jsem jel na kole, tak tam byli, ráno, odpoledne, večer. Bylo to ještě na začátku pobytu ve Finsku, kdy si všímáte, co je jiné než u nás. Jednou, bylo to v zimě, křupalo pod koly, zastavil jsem se a řekl si: „To by bylo dobré pro moji mámu, trošku by jí to rozhýbalo.“ Později pak přišla další myšlenka: „To u nás nikdo nezná, možná by to mohlo lidi zajímat a i když téma diplomové práce už mám, toto by mohlo mít smysl pro další dva roky života“.

A tak jsem začal ve Finsku pátrat po zdrojích. Měl jsem štěstí na místo – Jyväskylä byla do té doby jediná v celém Finsku, která na vysokoškolské úrovni vychovávala magisterské obory v oblasti sportu. Tedy učitele TV, trenéry, odborníky na všech úrovních pohybového světa. Bylo to znát nejen na fantastickém zázemí, ale i zajímavými učiteli. A měl jsem štěstí na lidi.

Dopátral jsem se tehdy až k aktivním školitelům. V ten čas jsem ještě nevěděl, že to jsou klíčové osobnosti v historii Nordic Walking (NW). Musím zmínit Sirpu Arvonen, která mě nadchla hlavně svým přístupem, kdy jsem se na jejím kurzu NW krom pohybu dobře bavil. A to mně bylo blízké, dodalo zájem k objevování o čem, že ten Nordic Walking vlastně je. Sirpa se později v čase stala mou mentorkou, dnes jsme přátelé.

Hledal jsem i v lokálních zdrojích a absolvoval veřejné lekce pořádané místními spolky Suomen Latu, v překladu „Finská stezka“, což je státní organizace, která podporuje lidi k pohybu. Důležitá byla účast na historicky třetím mezinárodním soustředění trenérů Nordic Walking – Master trainers (konference lídrů NW z členských zemí) ve středisku Vierumaki v srpnu 2003.

Byl jsem tehdy první zástupce ze slovanských zemí, protože do té doby byly součásti INWA-International Nordic Walking Association jen severské a alpské země. To byly čtyři intenzivní dny, které mě nadchly a daly impulsy pro chuť se NW dál zabývat. Pochopil jsem, že NW funguje už nějaký čas, sice ne v mnoha zemích, ale zájem roste. Mne to bavilo s holemi v terénu, a tak nové téma diplomové práce bylo jasné, SAUVAKÄVELY.

Dva roky práce na diplomové práci znamenalo překlady a popsání nové pohybové aktivity vč. vzniku instruktorské příručky. Základ materiálů byl z Finska, ale metodika „Jak naučit NW druhé“, to bylo součástí mé práce. Navíc jsem díky diplomové práci zvolil český název a to Severská chůze, který se dnes již běžně spolu s anglickým Nordic Walking používá.

Následovalo vykročení do internetového světa, vznik prvních webových stránek www.severskachuze.cz v roce 2003. Mám z tohoto období i ne úplně příjemné zkušenosti s českým přístupem k nezdrojování sdílených informací atd. Web. stránky stále existují, byly zestručněny a myslím, že se k nim ještě vrátím, zatím je nechávám žít svým životem. Po dvou letech tvorby, tréninku, vznikla touha práci vynést z akademického prostředí ven k veřejnosti. Začal jsem přes fyzioterapeuty, kteří umějí číst tělo a pohyb člověka a brzy jim dojde smysl a potenciál tohoto pohybu. Postupně jsem rozběhl první lekce, kurzy a mnoho dalších aktivit pro propagaci NW v ČR. A to byla dlouhá, dnes po ohlédnutí úsměvná, ale nesmírně objevná cesta.

Od roku 2009 jsem z koníčka udělal „koně“, tzn. snažím se živit aktivitami s NW. V roce 2011 jsme založili s ženou rodinnou firmu Nordic sports a šlapem. Šlapem, díky všem spoluparťákům, co se kdy přidali do týmu Nordic sports, s nimiž jsme realizovali a vymysleli spoustu dnes už standartních programů, které používá nejedna organizace. Jak ve vzdělávání, tak volnočasových programech, např. víkendovkách. Taky se díky spolupráci učíme v podnikání, v životě. Díky všem, kteří vykročili a NW s námi zkusili. Snad to jejich životy něčím obohatilo, naše určitě.

Nordic walking je severský sport, jak se mu daří v ČR a jaký ohlas má u Čechů?

Po 14 letech práce se u nás zabydluje!

Ale trvalo to, než náš koumavý a na důvěru opatrný (podobnost s Finy) národ přijal smysl pohybu s holemi. Prve s ironií sobě vlastní: „kde máš lyže, vole!“, nyní bych si troufnul říci, že o NW lidé vědí a berou ho jako další sportovní aktivitu. Je to zážitek sledovat vývoj a přístup lidí k jedné drobné aktivitě v té naší středoevropské kotlině.

Letos slaví Nordic walking 20. výročí!  Je to tedy mladý sport. Přesto potkávám s hůlkami stále více lidí…

Ano, nordic walking je mladá pohybová aktivita a čím dál víc lidí pohyb s holemi nadchnul. Chodí i pravidelně, ale jen málo z nich využívá potenciálu odrazu z hole a cvičení s holemi spojených.

Před 20 lety v roce 1997 vzniklo z původního Savakävely (sauva=hole, kävely=chůze, tedy chůze s holemi), anglické pojmenování Nordic Walking, se kterým přišla finská firma Exel, která byla přizvána vyrobit první hole na NW. Anglicky proto, aby se to dobře neslo do světa.

Ale ta historie novodobého „tréninku s holemi“ sahá do 30.let min. století jako součást letní přípravy běžců na lyžích. Pozor, severská chůze není „imitace běhu na lyžích“, kterou běžci na lyžích trénují v letní přípravě, od té se liší právě svou technikou, i délkou holí!

Ovšem jeden z odpichových momentů pro novodobé používání holí přišel v roce 1987 na chodecké akci v Tampere, stála za ním Leena Jääskeläinen. A dále pak zásadní událost v roce 1988, kdy také vznikla „první“ legendární fotografie lidí jdoucích s holemi jako se sportovním nástrojem, u Olympijského stadionu v Helsinkách.

Dálší řádky čtení do historie jen pro zvědavé či nadšené:

Iniciátorem pochodu s holemi byl Tuomo Jantunen, prezident Suomen Latu.

Tuomo, který dostal v roce 1987 v Tampere impuls od Leeny Jääskeläinen, podnítil přizvané, aby na odhalení sochy přišli s nějakým sportovním náčiním a zorganizoval díky Suomen Latu, symbolický „pochod“, původně zamýšlený na běžkách. A to je ta legenda, kdy přesto, že to bylo 5. ledna, kdy se očekává, že je ve Finsku sníh, tak ten nebyl. Tedy to nebyl žádný závod, jak se často u nás dočteme či doslechneme!

Tato událost, happening, se konal symbolicky k oslavě odhalením sochy významného finského profesora Lauri „Tahko“ (přesný či „brousící“ jak brousek) Pihkaly.

Lauri Pihkala byl pro Finy známý atlet, novinář a významný průkopník ve finském sportu. Například přinesl do Finska „Pesäpallo“ (finsky „baseball“), inicioval vybudování ojedinělého sportovně-obchodně-rekreačního přírodního areálu Vierumaki.

V pozdním čase života se distancoval od profesionálního sportu a byl podporovatelem všestranné kondice, a to zejména v každodenním životě. Jeho filozofie může být vyjádřena latinským příslovím „Festina lente“, pospíchej pomalu. Ve smyslu trpělivosti a síly vůle ke každodennímu „tréninku“. A cílit na výsledek, kdy je potřeba. Toto sdělení můžeme vzít za své v motivaci pro náš každodenní život či trénink, třeba s holemi.

A to byly jen začátky NW. Vývoj NW je neuvěřitelně impulsivní a dnes aktuální.

Kdy přišel Nordic Walking k nám do České republiky?

V ČR jsem Nordic Walking představil v roce 2003 na půdě Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem studoval obor Rekreologie. V roce 2005 jsem obhájil diplomovou práci s názvem Severská chůze. Tam začíná historie NW u nás, do té doby nebyly známé žádné ucelené texty o NW v českém ani slovenském jazyce. A vývoj NW u nás je plný příběhů, velmi barevný jako podzim.

Tedy dá se říct, že Nordic walking je 20letá mladá pohybová aktivita (volnočasová), která má svůj potenciál stále před sebou.

A líbí se nejen ženám! Stále více mužů objevuje čaro v tréninku „na všechny čtyři“, zejména v terénu a kopcích. Mluvím o lidech v produktivním, zralém věku mezi 35 – 65 lety. To je prostě makačka. Kdyby nebyla, asi bych o to nezavadil a nevydržel s ní žít do dnes, tedy už 14 let.

Zde ukázka: „Chlapi s holemi“, výběr několika záběrů z naších akcí mužů s holemi.

Pokračování rozhovoru v dalším díle blogu (má to tři díly:).